Jednou manžel s malým synem objel pá prodejen nábytku, chtěli jsme koupit nový gauč. Odpoledne jsme do jedný jeli ještě jednou všichni. Starší paní prodavačka mi asi 10 minut nadšeně chválila manžela, jak to všechno zvládnul se synem úplně sám! Přitom tam s ním jenom přišel, obešel gauče a zas odjel.

Když jsem jela se školníma dětma na týden do zahraničí, syn byl asi tříletý. Moje matka se mě hrozivým tónem ptala, kde jako bude syn, odpověď, že doma s manželem, ji nesmírně překvapila. Neméně hrozivě se zeptala, zda si jako manžel vezme dovolenou? Šokovalo ji, že ano. Když jsem se vrátila, říkali mi kamarádky i moje emacipovaná sestra, že je manžel dobrej, že to zvládnul. Když jsem to slyšela asi po desátý, už se mi otvírala kudla v kapse - byl týden doma, syna vodil do školky a chodil si pro něj ve tři! Ano, bylo fajn, že mi umožnil na týden odjet, ale že by to byl nějaký heroický výkon, to si opravdu nemyslím.