Nejsi divná. Já samotu potřebuji, jsem introvert. A zároveň kvočna Dokud byly děti malé, nevadilo mi, že jsem s nimi skoro pořád. Ale čím delší dobu chodím do práce, tím víc se mi vrací potřeba samoty. Trvám na minimálně jednom, ideálně dvou víkendech ročně, kdy manžel vezme mláďata k dědovi a já se celou dobu starám jen o sebe. Naučila jsem se ho nepromrhat úklidem, mezi lidi mě to netáhne ani omylem. Takže maximálně procházka a jinak cvičení (doma! ), knížky, filmy, relax ve vaně, drbárny na netu...... V týdnu běžně nebývám sama, ale většinou mi vyjde aspoň chvilka v pátek. Mám dopolední, odpo chvilku vidím děti, ale ty se pak rozprchnou na kroužky nebo za kamarády a já si o samotě užívám slastný pocit, že konečně začal víkend!