Čím víc poslední dobou přemýšlím o krachu svého manželství, tím víc docházím k názoru, že manžel, ač se sám vypracoval v době, kdy já byla s dětmi na MD a podporovala ho a samozřejmě mu to přála, tak po té, co jsem nastoupila do práce a začala se vypracovávat i já, tak ono mu to asi začalo svým způsobem vadit, přestože jsem se nad něj nikdy nepovyšovala a ani té jeho podpory jsem se nedočkala. a pak se nabalily další problémy a bylo vymalováno. Jak tu někdo napsal, v krizi poznáš parťáka.
A mohla jsem tohle poznat na začátku vztahu? Těžko. Upřímně přiznávám, že jsem byla zamilovaná až po uši a milovala muže i x-předchozích let a tolerovala věci, které mi vadily, ale vyvažovaly to věci jiné, pozitivní.