Po letech se to těžko soudí, možná si jen promítám svůj dnešní "rozum" do mladých let. Ale myslím, že vlastně nejspíš ne. Jasně, takové to první platonické randění jsem taky zažila různé, ale u vážnějších vztahů to tak bylo Samozřejmě to bylo spíš intuitivní, ale když jsem zjistila, že s někým bych těžko mohla žít, rozešla jsem se s ním. Tedy jednou. A s jedním jsem vlastně ani nezačala chodit (balil mě, líbil se mi moc, ale zjistila jsem, že je ženáč). Abych parafrázovala jeden film. všechny orgány si musejí přijít na své, ale mozek má právo veta.

A je pravda, že jsem co se počtu vztahů týče, asi těžký podprůměr.