Ne, nevyměnila.
Prostě ke mě patří. Už jsem se naučila některé věci brát takové, jaké jsou. Pro někoho by to byl důvod k naštvání, já už jsem na některé věci rezignovala. To s těmi narozeninami měl sloužit jako příklad toho, že on na tyhle věci nemá cit, je trochu jako slon v porcelánu. Když už si nevzpoměl, tak měl mlčet, nebo tu kytku dodatečně koupit sám. Ale říct mi, jé, já jsem na tebe zapoměl, tak se stavíme v květinářství, chceš? To je chování jak k malýmu dítěti, ve smyslu, jestli chceš, koupím ti lízátko.
Takhle se to přece nedělá.