Trvalo to a trvá tak 4 roky, nejdřív dcery nemoc, pak odchod s dítětem k nám, zjištění druhého těhotenství, já se starala o vnuka, ona byla v nemocnici, pak zjištění rakoviny u maminky, návštěvy s ní na chemoterapii, pak pozvolný konec nadějím, zhroucení mého bratra, neplacení alimentů dceři, tj. výdaje navíc u nás, zdravotní problémy u manžela i u mě (nechci specifikovat), pořád je něco....
A jak to bylo idylické tenkrát....
Pevně věřím, že bude lépe a taky se modlím (nepomůže-li, neuškodí).