No tak ona je v tom hlavně klíčová osobnost otce, což možná je i ten hlavní problém ve vaší situci. Ono už je poštvávání dítěte proti matce nehovoří ve prospěch charakteru toho rodiče (a je jedno zda je to otec nebo matka).

Jasně běžný režim a "výchova" je prostě něco jiného než výlety. Otázka však je jak ten běžný režim bude u otce vypadat. Nikde nemáš zaručeno že to i tak nebu volné lážo plážo.

Znám případy třeba u střídavky, kdy u jednoho rodiče je volno, nic se nemusí. Taky ovšem nemají věčně úkoly, nepřipravení do školy, nic doma nemusí dělat, program je televize nebo mobily, spát v noci a ráno dospávají ve škole. Výchova jeden hot a druhý čehý. Dětem se to samozřejmě spíše líbí. Ale pořád je to aspoň 50 na 50.

Je otázka zda chceš takto nechat vychovat své dítě - tedy pokud je možnost že je otec podobný typ rodiče. Takže asi zásadní je věc zda víš jak je bude otec vychovávat.

Já si tedy nedovedu představit že bych se dítěte (a jeho výchovy) vzdala kompletně. Pokud bych věděla že otec je dobrý rodič a že se na podstatných věcech ve výchově shodneme připadala by v úvahu asi střídavá či společná péče. Pokud bych si toto nemyslela, nikdy bych se svěřením do péče otce nesouhlasila, i kdyby dítě chtělo sebevíc, v 5 letech či kolika je váženě ještě malý na to aby věděl co je pro něj dobré.
A u patalogickýho chlapa bych nepřipustila ani žádný experimenty "na zkoušku".

Já si tedy tu tvoji story asi pamatuju a myslím že bych nechtěla aby takový člověk jak jsi ho tady popisovala vychovával mé dítě. Byť je otec. Výchovný vliv bych se snažila omezit na minimum.