Hele, ono je to s těma mrňatama těžký.

My se máme rádi, neštveme se proti sobě a snažíme se držet jednotnou linii atd., ale i tak, kolikrát, v týdnu, když jsme s malým sami, fňuká po tátovi. Pak zase kolikrát, i když je táta doma, zavře se se mnou v ložnici a říká, že ať jde tatínek pryč. (malý má čerstvě 6). Loni, tj. v jeho 5ti letech, to bylo nejčastější, teď už se to moc neopakuje.

Neteř se v tomto věku taky chtěla stěhovat ke mně, od maminky, a to vůbec nepochybuju, že byla milovaná a rozhodně nebyla nijak očkovaná proti nikomu.

Děcka prostě takové řeči vedou, tj. brala bych to za sebe s velikou rezervou. Já malému opakovaně vysvětluju, že je to prostě tak, jak to je, zopakuju, kdy kde kdo s kým bude, kolik to bude ještě dnů atd. a že se nedá nic dělat.

Tj. já bych o tom neuvažovala. Pokud by to vnucoval bývalý, tak dle jeho osobnosti, možností atd. atd. atd., taky podle toho, jak daleko od sebe jsme atd. - spíš stylem častějšího střídání, pokud bydlíte v dosahu školky oba atd. - však není nutné, aby měl dítě jen na víkendy, může si ho vyzvednout ze školky, druhý den ho tam odvést atd. Pokud dítě týden nebo 10 dnů otce nevidí, samozřejmě že je s ním rád a že se na tátu těší a že se mu v týdnu po něm stýská atd.