Kudlo, vůbec se nejedná o žádný podraz. Vytočí ho maličkost a už se celá debata sune do háje. Všechno co řeknu je pak špatně. Když se snažím situaci klidnit, to je jak červený hadr před býkem. Když se snažím komunikaci raději utnout a v klidu se rozloučit, tak je to ještě horší, že je mi to jedno a tak. Nejde o žádné nadávky, ale vadí mi že v těchto situacích na mě jen hledá chyby, vše dělám špatně, ať řeknu co řeknu. Řekla jsem mu, že toto nemám zapotřebí, že mne to uráží a za takového stavu už nehodlám nadále s ním komunikovat, i kdy mi na tomto člověku záleží a chtěla jsem s ním normálně komunikovat. Pak sice přišla omluva, ale zase podobná duchu celého našeho rozhovoru, jako že chyba je ve mně, že se mě to dotýká. Reagovat, nebo se na to, když je to už potolikáté, skutečně vyprdnout a nereagovat.