"Řekla jsem mu, že toto nemám zapotřebí, že mne to uráží a za takového stavu už nehodlám nadále s ním komunikovat, i kdy mi na tomto člověku záleží a chtěla jsem s ním normálně komunikovat. Pak sice přišla omluva, ale zase podobná duchu celého našeho rozhovoru, jako že chyba je ve mně, že se mě to dotýká. Reagovat, nebo se na to, když je to už potolikáté, skutečně vyprdnout a nereagovat."

Jak myslíš, na co nereagovat? Na ten jeho styl komunikace (a bavit se s ním normálně dál) nebo na toho člověka jako takovýho?

Já myslím, že když pokaždý, když on to udělá, řekneš něco v tom duchu, že " že toto nemám zapotřebí, že mne to uráží a za takového stavu už nehodlám nadále s ním komunikovat, i kdy mi na tomto člověku záleží a chtěla jsem s ním normálně komunikovat.", pokaždý a vyprdneš se na to, že on tvrdí, že "je Ti to jedno". "Ne, jedno mi to není, ale vadí mi tento styl diskuse a takto diskutovat nehodlám. Můžeme se k tomu kdykoli vrátit, až budeš schopen diskutovat v klidu."