Já jsem asi divný člověk, ale omluva má pro mě velmi malý význam. Velký význam má, co člověk udělá nebo neudělá, ne, jestli se pak za to omlouvá. Omluva je ve většině případů jenom formalita. Někdo ji umí lépe, někdo hůře, nevypovídá to dobře o tom, jestli je to tomu člověku skutečně líto nebo ne.

K lidem, kteří jsou choleričtí, se většinou dopracuji k určitému druhu lhostejnosti, tedy jejich výlevy si neberu osobně a je mi spíše jedno, jestli se tak chovají nebo ne. Takový je třeba tchán, občas takové výlevy měl, beru to tak, že si nemůže pomoct a pokud k tomu kdy došlo, tak jsem zvýšila hlas a byla na něho stejně protivná a pak jsme se udobřili Pokud by to mělo být neustále a ten člověk by mě stresoval a měla bych možnost styky utnout (tedy, že to není partner nebo šéf), tak bych samozřejmě ty styky utnula bez ohledu na to, jestli se pak omlouvá nebo ne.