Eudo,

no, ale pak jsou ještě omluvy, kdy člověk něco řekne, v žádným případě to (ze svýho pohledu) nemyslí zle, ale toho druhýho se to přesto dotkne.

Jak by se měl omluvit v tomto případě, když ho sice mrzí, že se to toho druhýho dotklo, ale sám u sebe žádný pochybení skutečně neshledává?

Mě by v takovém případě ani nenapadlo se omlouvat stylem, že je něco moje vina. Byla bych schopná říct "mrzí mě, jestli se tě moje slova dotkla, ale opravdu jsem nic takovýho neměla v úmyslu", pokud to tomu člověku nestačí a bude naštvanej dál, tak nechť se mnou klidně přeruší styky, ale necítila bych potřebu se omlouvat za něco, kde bych měla podle sebe čistý svědomi.