Většina učitelek chce být první, nejlepší atd. pár z nás na to kašleme a přežíváme, ale pak máme černé body, že se nesnažíme pracovat v týmu....
Co mě dostalo, byla hra v lese, kdy týmy o 4 lidech hledali ostatní, my byli 1-4, další 5-8 atd. Čísla na zádech, asi to znáte z táborů.
Pršelo, byla zima, trasa byla v okruhu asi 5 km, museli jsme projít stanoviště, ....To ale bylo už dávno, ty poslední nejsou tak fyzicky náročné ( tenkrát jsme měli večer noční pochod dalších asi 6 km s baterkama po lese, já se bojím v lese i ve dne), ale zase ty psychohrátky dají, co proto.
,,Kdy jsi naposledy plakala,,
,,Co bys dělala lépe, kdybys byla o 10 let mladší,,
Nejprve ve dvojicích, náhodně vybraných, pak přede všemi.Žůžo.
Nemluvě o drobnostech šplh přes potok, plánování akcí ( to mě baví, ale s lidmi, se kterými chci něco naplánovat), jednou kolegyně se zvrknutým kotníkem málem odjela s tím, že končí s prací....