Ano.
Bydlíme v centru velkého města a v našem bezprostředním okolí bydlí i starší lidé.
Nejmladší šestiletá dcerka si tři z důchodkyň vysedávajících na lavičkách na hřišti vybrala za kamarádky - jednou týdně jim něco musíme upéct, když jde okolo tak na ně zvoní jak se mají. Občas si sbalí kreslení a jde k nim na návštěvu. Když jdou babky ven procházku, tak zvoní na dcerku aby šla s nimi ven. Dcerka miluje chození s babičkami do kadeřnictví a do trafiky pro denní tisk. Chodí s nimi nakupovat. Nevím kde se to v ní bere, ostatní moje děti takovou péči o starší generaci nemají... spíš si tedy s nimi jenom povídají na hřišti nebo na ulici.
Babičkám je přes osmdesát let, tak snad ještě nějakou dobu budou zvládat komunikaci s dcerkou, moc pro ni znamenají. Naše babičky žijí ještě aktivní život, starší generace u nás chybí - manželovi prarodiče žijí 100km od nás a jezdíme k nim jenom jednou za měsíc.
Takže obrázek mám já i moje děti, ke starším lidem se umí chovat, zhruba víme co je trápí.
U nás v rodině je zvykem dochovat rodiče doma, když to nešlo platili jsme si lůžko u dědy v hospici.