" s nenávistí k matce smrtelně nemocného dítěte jsem při svém životním názoru nepočítala a trochu mě teda zaskočil"

nenávist v Libikově podání = tvrzení, že pokud je člověk v její situaci, asi není úplně nejlepší nápad krást.

Myslím, že se tu většina lidí včetně mě shodla, že kvůli tomu klukovi je to tak dobře, ale že spravedlivý to není. Brnkat v tomto případě na city silnými slovy v tom smyslu, že jediná správná věc je se nad tou paní rozlítostnit a všecko pochopit a prominout, mi teda přijde dost nechutný.

Jako že když je někdo osudem stíhanej chudák (což tato paní bezesporu je a v tomto smyslu je mi jí velice líto), tak může udělat beztrestně prakticky cokoli a navíc nikdo nesmí ani pípnout, to mi teda přijde už trochu moc.