libiku, právě proto - kdyby to byla terapie, bylo by to opravdu uhozené a byl by to blbý experiment.
Prostě to vnímám jinak...a jestli dobře, nebo špatně, o tom by se daly vést spory...právě skrz ten úhel vnímání.
Pokud to v té školce už nikdy neopakovali, tak třeba sami zjistili, že to vážně nebylo ono.

Prostě já to mám tak, že vážně pochybuju, že bych svoje dítě při volání "mami" poznala (když byly děti menší, otáčela jsem se samozřejmě mnohem častěji i při volání cizích dětí a taky jsem reagovala na každou ránu - ticho - a následovný pláč - vždycky se mi trochu zatajil dech )...a jestli to zvládly všechny maminky, tak klobouk dolů .