Libiku,

a proč by měla fotokniha s vnoučátky ausgerechnet DOJMOUT?

Nemůže jen docela normálně POTĚŠIT?

Já se nedojímám snadno a obvykle se nedojímám nad věcma, který jsou vypočítaný na efekt (ale když jsou vypočítaný dobře, tak někdy i tak). Z uslintanejch dojáků mám spíš srandu, protože to z toho moc čouhá, ale občas se dojmu nad něčím, co mi třeba něco připomene nebo když něco NENÍ spočítaný na efekt.

Třeba tu poznávačku chápu, že to Zefýr v daný situaci rozhodilo, ale jinak vcelku nemám problém s tím, že bych nepoznala, tak bych nepoznala, no.

Myslím, že spoustu těch "zranění" si děláme sami svou přecitlivělostí, copak je něco špatnýho na tom nepoznat svý dítě po hlase?