Tante, kurňa, když dítě sedí a třeba hodinu kreslí, lepí, stříhá, vymýšlí dárek pro maminku, maminka řekne "Hmmmmm, to domů nechci, kam to dáme??!!!" dala bych jí fakt na kokos. Na druhou stranu 10. hlavonožec na hromadě bude vyselektován. Když 4.letý nekreslič a kubista učiní prvotní náznak kresby s nějakým jasným námětem - bude kolem toho ochání, protože z toho budu mít radost! Když předškolák u zadaného tématu prudí, udělá ric fic hotovo, jemně ho dovedu k tomu, že bude pokus číslo dvě a hlavně snaha. A taky: rozlišuju práci řízenou na nějaké téma či techniku. Tam mohu opatrně směrovat, podporovat, dopídit se toho, že to může být třeba lepší. Ale spontánní práci, kreslení a tvoření pro radost nebudu pedagogicky "hodnotit". Zvláště, když je určeno pro rodiče. Očekávám, že dospělý rodič situaci s papíry a výrobky zvládne. Já píct doma buchtu a máma ji hned hodit do popelnice, asi to se mnou hodně zahýne.