Já nad tím přemýšlím, a citový výlevy jako takový mi nevaděj, pokud je to "na rovinu" a v souladu s temperamentem toho člověka (tj. když někdo vylítne/dojme se a za pět minut o tom neví).

Vlastně asi rozhodující je autentičnost těch citů - pokud to někdo opravdu "myslí upřímně" a na rovinu to sdělí - jsem naštvanej/smutnej/vadí mi to, tak je to pro mě OK, ale nemám ráda, když se někdo přes ty city snaží manipulovat.

U toho autentickýho by mi bylo líto, kdybych se dověděla, že jsem se ho nějak dotkla (typicky to, co píše Zefýr - vzniklá situace ji mrzela, ale považuje to za svůj problém a nesnaží se obvinit učitelku z necitlivosti).