Ono to tak právě není. U nás ve firmě se celkem rozhoduje podle toho, co je třeba. S něčím třeba člověk nesouhlasí, ale zase nevidím do všeho a vím, že se to někam sune. Spoustu věcí můžu ovlivnit a vedení mi jde na ruku a podporuje mě v tom, co potřebuju k tomu, aby byly výsledky.

Jenže pak přijde nařízení zhůry z holdingu, že se vlastně nějaká konkrétní věc bude dělat celoevropsky pro celý holding jednotně. To jsou stovky společností, takže to logicky drhne a po čase se většinou po čase rozhodne, že je to krásná myšlenka, ale nereálná, tak se od toho upustí a může jet kadžá firma po svém. Pak zase přijde pokyn z holdingu, že tedy ne celoevpropsky, ale aspoň celostátně, a tak se na tom dělá a přijde se na to, že to drhne taky. Ale nějak se to zrealizuje a nakonec mají všichni kompromisní věc, která nevyhovuje nikomu a řeší se, jak ji obcházet. No jakpak by se to obcházelo? Samozřejmě, že celoevropsky.

Mají se tím šetřit peníze, ale dle mého se tím nešetří nic. Pracuju momentálně klidně 16 hodin denně a z toho osm zbytečně. Ono mě to fakt baví i tak, jen je to vysilující. Mohla bych napsat kafkovskou tragikomedii o molochu, jen kdybych na to měla čas. Jenže zase mě se to káže. Ono uřídit koncepčně molocha není jen tak. Mění se trh, mění se technologie, legislativa a tak vůbec a moloch je prostě moloch. Navíc máme vynikající obchodní výsledky jak v rámci firmy, tak v rámci holdigu, takže se to asi nedělá špatně, ale se.e mě to.