Pokud jsme zdraví, tak zvládáme. Mám teda dva částečné úvazky, ale jak něco škobrtne (nemocné dítě a pod.), je to blbé, protože mě v práci nemá kdo zastoupit.
Spíš mě zarazila reakce rodiny na povýšení. Manžel mi pochopitelně fandí, ale jak je omezen komfort nás všech, brblá.
Když se mě tchyně zeptala na práci, něco jsem naznačila, nenechala mě doříct první větu, že prej mám bejt doma s dětma, že se nehodí, abych pracovala na víc než půluvazek.
Mí rodiče se o mou práci už vůbec nezajímají, ani nevědí, co dělám.
Všichni jenom poskakují okolo manžela a co je u něj nového v práci a jestli nemá rýmu a tak.
Ach jo, jsem prostě furt za služku.