Monty, pustili se do .libika nikoli proto, že by snad schvalovala chování manžela zakladatelky, ale že hodně necitlivě neschvalovala jednání zakladatelky do chvíle, než byla tato zmlácena.

Jde o to, že ačkoli jisté racionální jádro v .libikově názoru jistě je (Asi "normální" by bylo nebýt vystresovaná z poměrně běžného průběhu rána do pádu garnýže, po ráně do nosu vzít ručník, ten si přiložit a minimalizovat tak zakrvácení vlastní a bytu, a pak dojít vzbudit manžela. Poté, co se manžel probere ho informovat o situaci a potřebě pomoci, takže až se půjde vyčůrat bude již vědět, že si má pospíšit.), jenže to je takový "tvrdý" přístup, který zakladatelce v DANOU CHVÍLI v žádném případě neuleví a ani nepomůže k racionálnějšímu chování v nejbližších okamžicích, jenom ji uvrhne do většího zoufalství.

Prostě konstatování,
že neměla být vystreslá a po ráně brečet a čekat pomoc a pak ječet když té se jí nedostávalo není v momentě,

kdy kromě rozbitého nosu a zklamání z nepomoci je navíc zmlácená manželem

konstatování, ale rána zraněné.