Monty, to teda nevím, my se aktuálně rozcházíme po 20 letech manželství a vše je velmi v klidu hlavně díky tomu, že ani jeden se nechováme sobecky. Naopak, přicházím o spoustu peněz, ale za ty klidné vztahy mi to stojí a budu platit, dokud to půjde. Manžel toho zase moc nezneužívá a chová se ke mě hezky, pomáhá mi s nákupy a co je třeba, jelikož jsem momentálně napůl invalidní. Děti to vzaly úplně v pohodě, neměli ani žádné doplňující dotazy, jen jsme řekli, že táta teď bude bydlet jinde a že mají k sobě volný přístup (on k nám, děti kněmu). jen malá 4 letá 2x poznamenala (žádné velké emoce), že se jí to nelíbí, že táta s námi nebydlí, ale to je tak všechno. Žádné hádky ani dramata neprobíhají ani neprobíhaly - jen jsme se museli domluvit. To bylo hrozně těžký a trvalo to pár dní, ale spíš šlo o vysvětlování postojů a důvodů a představ, jak to bude dál. Manžel byl strašně překvapenej, že se lidi můžou rozcházet v klidu, pořád kroutí hlavou - prý čekal, že mě bude nenávidět, ale díky tomu způsobu ani nemůže. Snad mu to vydrží a budeme jako rodiče fungovat dobře. Vídáme se denně, chodíme na kávu, na večeři k sobě navzájem (ještě tu má spoustu věcí). Snažíme se. Kdybychom se měli chovat sobecky, snažíme se urvat pro sebe co nejvíc, a byly by emoce a hádky. Takhle se hlavně snažíme spolu kvůli dětem vyjít.