Eeko,

tak to byli s prominutím troubové, když (i ti lékaři) nevěděli, že taková reakce je možná. A i kdyby to nevěděli, že nedokázali "jít s Tebou" a reagovat na Tvé skutečné, nikoli předpokládané pocity.

Mně se do toho tehy naštěstí nikdo nesr.l a neříkal mi ještě ke všemu navrch, jak mám správně truchlit . A vidíš, jak jsme každý jiný -já jsem necítila žádné zoufalství nebo tak něco, ale vůbec jsem si o sobě nemyslela, že jsem kvůli tomu hrozná nebo bych si měla něco odpouštět, prostě když něco autenticky ne/cítím, tak na tom není nic k vyčítání.

(Osobně si myslím, že to je opravdu obranný mechanismus, aby se člověk nezbláznil, a nevidím jediného člověka, který by měl právo, aby mu to vadilo. Ani moje máma by ho neměla, natož někdo cizí)