"Nedělejte si tedy starost o zítřek; zítřek bude mít své starosti. Každý den má dost vlastního trápení." (Matouš, kap. 6)

Kudlo, směšuješ "ohlížení se za chmurnou minulostí" se starostmi, což je naopak forma duševního zpracovávání budoucnosti.

A hlavně je celý ten příspěvek postavený v duchu populárních změňvědoměsvůjpřístupkživotu proroků. Jenže možnost ovlivnění celoživotního nastavení vlastní osobnosti pouhým rozhodnutím je mnohem menší, než tu povýšeně prezentuješ. A tohle vyvolává tak akorát pocit viny, že "kdybych se kous, tak se změním, a jelikož jsem se nezměnil, tak to znamená, že jsem se kous málo a tak jsem nejen neschopný, ale dokonce extra neschopný a líný". Je mi nepříjemná Tvá dlouhodobá hravá krutost. Jistěže to umíš zabalit do hladkých slov - jsi chytrá a navíc se tu slovně brousíš na opravdu velkém počtu příspěvků, tak máš praxi v tom, jak nenechat jedinou hard stopu, na níž by někdo mohl postavit argumentaci, a soft stopy umně ohýbáš, pokud na ně někdo zareaguje. Ale ten studený břit pohrdání (samozřejmě, slovní vatou pečlivě obalený, aby snad nevykoukl tak moc, že by ho někdo mohl uchopit) a chuti ublížit okolí z tohohle příspěvku vane stejně, jako z velké dávky Tvých jiných, na které tu průběžně narážím. A mrzí mě to kvůli lidem (v tomhle případě tady i některým konkrétním), kteří jsou ustaraní a semletí a nedokážou se sami vyhrabat z krabího kýble.

To, že sama jsem převážně optimistická a věřím v povšechně dobrý svět, na tom nic nemění - nebrání mi to vidět, že podobné texty jsou jako taková drobná lahvička jedu roztříknutá nezacíleně do okolí - možná nikoho netrefí. A pokud jo, tak je to přece jeho chyba, že se připletl a neměl deštník.