Vidím se jako optimistický realista. Starosti samozřejmě někdy mám, ale netrápím se nějakými vykonstruovanymi úvahami cobykdyby. Život mě naučil, že problémy se mají řešit, až přijdou. Trápit se před tím, to je blbost, ono je to stejně většinou jinak, než si člověk vybaji ve svých katastrofických vizích. A co bylo, no to člověka může mrzet, může ho to i poznamenat, někdy se s tím sakra těžko vyrovnává. Ale dá se to vytesnit a hlavně se z toho poučit, takhle příště NE! Rozhodně ale nejsem zastánce permanentního štěstí ve stylu -super že mi uřízli nohy, ušetřím za boty. Takový postoj je stejně na hlavu jako brečet, že jsem vyhrála 100 milionů (kvůli inflaci budu stejně za chvilku chudá ).