Když píšeš o tom pánovi, co ho trápí obyčejné věci. A víš o něm něco blíž? Proč to tak má?
Když se přiznám, že mě stresuje, dokonce až paralyzuje, skutečnost, že jsem třeba před dvěma týdny měla pracovní setkání se všemi svými kolegy z vysoké školy, tak si budeš myslet, že jsem úplně blbá. Tihle kolegové jsou odborníci z nejodbornějších, lidé, které spousta lidí i mimo obor zná. Já z toho měsíc nemohla spát. Nemyslím si, že bych byla až tak sociálně nezdatná, tohle se nedá tak lehce vysvětlit. Ale moje terapeutka musela mít za ten měsíc snad svatozář na hlavě a vlastně potom taky, protože ač to úplně košer není, psala jsem jí hned poté, abych ten stres ze sebe dostala. Druhý den mě zastavil rektor a řekl mi, že mě celou dobu pozoroval a jako jediná jsem si nevzala ani kousíček jídla, ani kapku pití ... a já byla opět na kolenou. No nevzala jsem si. Bála jsem se a styděla. Pro někoho totální banalita.