Persepolis,

přesně tohle mám na mysli.

Protože ono všechno objektivně v pohodě opravdu bylo, problém byl ve Tvé hlavě (ta porucha), a myslím, že tady jediná schůdná cesta byla udělat to, cos udělala Ty - uvědomit si, že to je právě takto, a začít pracovat na odstranění nebo aspoň zmírnění té poruchy.

Já sama bych tu reakci okolí pokládala za blahodárnou v tom smyslu, že by mě v té úzkosti ještě neutvrdila a vrátila mě do reality ("nic hrozného se neděje"), nevím, co by mohlo dělat jiného.

Skutečně nechápu, co na tom koho může dráždit.