"Kudlo, ty to vnímáš "inženýrsky" z pozice, že lidská psychika funguje dle nějakých principů, kdy někde v hlavě zmáčkneš tlačítko "pozitivní" myšlenka a ono se to rozjede na emoční úrovni směrem zářné zítřky. "

No, takto jsem to snad ani nenapsala a nemyslím si to, že by to bylo tak jednoduché jako "zmáčknutí tlačítka", ani že by TI někdo mohl dát jídelníček čistě jen zvenčí, ani že by to šlo vždycky ke značce "ideál".

Ale jsem přesvědčena (tj. myslím si to, ne že to tak s jistotou je), že pokud má někdo celoživotní problém třeba s tím, že si myslí, že je ošklivej, tak to není úplně beznadějný v tom, že by to tak nutně muselo zůstat až do konce jeho života, a že pokud ho to obtěžuje a bude to řešit, tak je značná šance, že se mu to podaří aspoň částečně zlepšit.

Ty mi tu v podstatě říkáš (nebo se mi to tak jeví), že to nelze, a když se trápí teď, nic s tím neudělá a bude se muset trápit až do smrti, a kdokoli se zmíní o tom, že by možná s tím něco dělat šlo, je vlastně jeho nepřítel. Což mi přijde tedy velmi krutý.