Nepřevlíkaly se, jen se natáhly na matrace a přikryly fleecovou dekou. Poslouchaly pohádku, kdo usnul, toho nechaly učitelky spát. Ostatní děti šly do vedlejší třídy a něco tiše dělaly.

Byla jsem ráda, že děti ve školce nenutí spát. Ačkoli jsem původně měla jasnou představu, že dítě musí spát po obědě než půjde do školy, tak bohužel to prostě nešlo. Od třech let prostě neusnulo, i když jsem byla přísná a hodinu muselo dítě ležet. Když to takhle trvalo přes týden, tak jsem to vzdala a zavedla jsem jen odpočinek se čtením pohádky. Dítě už nikdy neusnulo (kromě nemoci), to spíše já. Takže pak ve školce jsem byla ráda, že to je dobrovolné.