Aleno, jo, někdy fakt funguje nechat to být a ono to časem prostě přijde samo...já jsem si třeba před časem říkala, že už by bylo na čase, aby syn dělal ráno některé věci sám....ale dokud jsem to pojímala způsobem, že jsem mu to vždycky připomínala s poznámkou, že je dost velký, aby to dělal už sám, tak se to míjelo účinkem...tak jsem se na to nějakou dobu vykašlala a dělala to sama...a ejhle - před pár dny vstáváme a než jsem vylezla z postele, tak syn nejen, že se sám vzbudil na budíka, ale měl u sebe roztažené závěsy, nakrmené rybičky a než jsem ustlala v ložnici, tak už byl dole, kde si sám kompletoval svačinu (zčásti připravenou předem), dělal šťávu do lahve...pak si sám zapnul sporák a ohřál mlíko na cereálie...před odchodem bez připomínání vzal odpadky do popelnice...a jenom se řehtal a bavil tím, jak mi málem vypadly oči z důlků....už to takhle funguje víc než týden, tak doufám, že mu to vydrží....jo a ještě k tomu přidal samostatné usínání, dřív vždycky prosil, abych tam chvilku zůstala, než usne... Takže to, co se mi zdálo ještě nedávno téměř nemožné, je najednou skutečností