Asi jsem padlá na hlavu, ale mám a vždy jsem měla pocit, že za vzdělávání dítěte je zodpovědný jeho rodič. Jo, někdo prostě nepotřebuje pomoc rodičů, ale nalijme si čistého vína - Kolik takových dětí je? V momentě kdy vidím, že dítě v něčem plave, jsem to především já, kdo musí zbystřit a pokusit se o nápravu.
Za chvíli se dočtu, že za zdraví dítěte je zodpovědný doktor? To snad ne.
Jasně, je hodně rodičů, co dítě předají škole a o nic se již nestarají. Něco jako píše x let Monty, která od první třídy razí hesla -Jeho problém, Jeho starost, Jeho život....... Většina podobně smýšlejících rodičů má ohromné štěstí, že jejich potomek není dys.... , nemá ADHD apod. Myslím si totiž, že by na to házeli bobek i v takovém případě. Speciální škola? Speciální přístup a domácí příprava? Proč? Však oni si ve škole poradí. Já za to placená nejsem a od toho je tady učitel.
Pro mne je tenhle přístup naprosto nepochopitelný. Do určitého věku jsem to já, kdo je zodpovědný za své dítě a to včetně jeho vzdělávání.