hezký den,
nechci tu plakat někomu na rameno, jde mi asi jen o názor někoho nezaujatého. Mám z předchozího vztahu kluka teď mu bude 8 let. Rozvedeni jsme 5 let. Před těmi pěti lety jsme měli podezření na poruchu autistického spektra. Naštěstí se z toho nic nepotvrdilo. Nemluvil, byl takovej prostě pozadu oproti vrstevníkům. V té době probíhal rozvod. Nijak to s jeho stavem nesouviselo. Postupem času se to lepší. Jeho aktuální stav nazvěme to jako: "pařez" je mu úplně všechno jedno, o nic se nestará, nic neřeší, nezhasíná, nic po sobě neuklízí (dříve), tak nějak si žije vlastním životem. Dospělí po něm furt něco chtějí. Alespoň já a jeho macecha (viz dále). Někdy mám pocit že žije v bublině.

Všechno má zabezpečené od jeho matky. S bývalou manželkou vycházím se zaťatými zuby dobře. Nijak neútočím na její výchovu - nemám to jak moc ovlivnit. Ale nesouhlasím s jejím stylem. Její výchova je založena na říkejme tomu "infantilní za každou cenu pozitivní myšlení" a hlavně aby byla akce. Je to taková směsice psychologie, burcování se, aby se děti (má ještě jedno dítě již z jejího bývalého vztahu po mě - důvod rozvodu) posunuly kam potřebuje. Jakmile tohle není (u nás), je totální nuda, dítě se neumí zabavit.

Moje současná manželka (macecha) - přijala mého kluka suprově. Avšak do té doby, než se nám narodilo naše společné dítě (kluk). teď jsou mu 2 roky. Jakmile jsme v plném počtu na dva víkendové dny, je to pro mně v současné době utrpením. Snaží se ho cepovat a převychovávat. Dříve mi to nevadilo - bylo to ku prospěchu věci, ale teď je to zlé, protože je na něho velmi tvrdá, až je mi ho líto. Nechci aby u nás byl jak u nastoupené jednotky v pozoru celé dva dny. Současně nechci po něm uklízet haldu věcí, které mu odpadly od ruky během dne. Pravdou je ale, že na něho se musí zostra a důsledně, protože jinak je člověk jak hadr. Moje současná manželka mu prostě dává kapky, že není jeho služka, já souhlasím s tímto. Nemůže to být ale neustálá celodenní buzerace. Co je moc to je příliš. X-krát jsme se pohádali poměrně drsnou výměnou názorů, nikam to nevede. Jakmile se kluk vzdálí, za chvíli je to zase super vztah...

Já už se začínám myšlenkama uchylovat k tomu, že začneme mít oddělený program aby spolu nebyli tolik ve styku s jeho macechou. Je to takový poloviční rozvrat rodiny ale já už vážně nevím co mám dělat.

Napadá Vás něco? Řešili jste něco takového?
Díky za přečtení a popř. názor :)