No já jako matka pracuji, ale když jsem s dětmi tak nepracuji. Moje děti ml.školního věku doma "sem tam sami" prostě nejsou. Jsem s nimi já. Když přijdeme domů tak už nepracuji a řeším buď děti nebo domácnost. Jasně že si taky hrají sami a já dělám i jiné, ale to co je podstatné je že jsem přítomna, duchem přítomna.
Navíc tedy stejně co chvíli přijdu za mnou, chtějí to či ono, nebo jen vykládají a vykládají, a já řeším s nimi ty "veledůležitosti" typu co řekla ve škola Anička, a jak se má nový pes Haničky, a proč je voda mokrá a proč vymřeli dinosauři atd...

Prostě je to o těch prioritách. Já s jsem taky enormně pracovně vytížená, ale od určité chvíle už prostě telefon nezvedám, stejně tak pracovní notebook pouštím opět až druhý den ráno. Prostě MUSÍM si ten čas udělat a podřídit ho i potřebám dětí. MUSÍM je vyzvednout v daný čas ze školy a MUSÍM s nimi udělat úkoly atd.

A jak píše Silvie, je spousta těch "pracovně vytížených" co to nedokážou, a jsou to bohužel často chlapi. Takže souhlasím v tom, že pokud by to byla situace že otec vyžaduje změnu uspořádání, notabene mně kvůli tomu tahá po soudech, že chce trávit víc času s dětmi, ale potom ho s nimi stejně by netrávil, tak by mi to taky vadilo.

Já netvrdím že toto nutně případ otce z dotazu, ale píše se tam, že ve čtvrtek je v práci do noci, tak jak chce od čtvrtka zabezpečovat děti ?
A nemyslím že předškolák se nutně v pohodě zabaví sám doma, než otec skončí homeoffice.