Když se ucházíš o místo, jsi jedna z mnoha, šance je úměrná tomu, kolik vás je. Mně se před lety osvědčilo ne ucházet se o vhodná místa, ale podat si inzerát, resp. v době internetu prezenotovat svůj profil (na jobs.cz atd.), vždy jsem nakonec k práci přišla tak, že si ona našla mě. To ovšem vyžaduje mít přiměřené sebevědomí, resp. prezentovat se, jako by bylo ještě o fous vyšší. Být si vědoma svých schopností, umět je přesvědčivě podat. Já to úplně neumím, přesvědčila jsem vždy až při samotném zaměstnání a bylo těžké za mě najít náhradu, ale aspoň jsem se snažila . Ze začátku jsem byla nervózní, ale pak jsem na každý pohovor šla s tím, že je to trénink, abych byla připravená, až se ideální práce objeví. Často mi pak říkali, že mě neberou, protože je mě pro tu práci škoda , což jsem se jim snažila vymluvit (marně). Po dvou třech týdnech už byl ze mě profesionální uchazeč, klidný, usměvavý, pohotový. Je dobré si o firmě něco zjistit (dneska mají všechny webové stránky, že jo, to taky dřív nebylo), dělá dobrý dojem, když se na vyzvání zeptáš na něco, co souvisí s jejich činností.

Co se týče strategie zmiňované (myslím) mandelinkou - vzdělávat se v oboru tvého zájmu a směřovat svůj zájem o práci tam, tak to je můj poslední úspěch a aktuální zaměstnání. Po RD a v regionu dál od Prahy jsem marně hledala uplatnění na poloviční úvazek, až jsem se rozhodla pro úplně novou (dříve nepředstavitelnou) profesi, přihlásila se na kvalifikační kurz, zaplatila si ho, absolvovala a přijala práci, kterou kvůli nevýhodným počátečním podmínkám nikdo jiný nechtěl. Teď jsem nadmíru spokojená.