Dokonalý nejsme nikdo.

Do jaké míry nás to opravňuje hledat u jiných lidí ten kus, co u partnera/partnerky k dokonalosti případně chybí, pokud víme, že by to tomu partnerovi velmi vadilo?

(Pokud je tou partnerovou nedokonalostí, že nerad operu, asi by mu nevadilo, kdybych si ten "chybějící kus" kompenzovala tím, že na ni budu chodit s kamarádkou, ale tohle je přeci jen něco trochu jiného.)

Případně to tedy můžou mít tak, že sexuální exkluzivitu, jak tu bylo řečeno, nepovažujou za důležitou, pak je to tedy jejich věc (ale myslím, že lidí, kteří to takto maj DOOPRAVDY, tj. že jsou schopni to bez následků ustát) je mnohem míň, než těch, kteří to o sobě prohlašujou.