Nic dramatického - jen teorie

Koukám na švédský film Vyšší moc, kde je zápletka zhruba taková, že při pobytu na horách se na rodinu s dětmi řítí lavina - muž zdrhne (jak mu pak žena vyčítá - popadl jsi rukavice a mobil a utekl jsi ode mě a od dětí) a žena se vrhne k dětem. Je to asi 5 vteřin, než se ukáže, že lavina padá vedle a že vlastně nic nehrozí (kromě nějakého sněhového poprašku, který je zasypal). Vyvolá to pochopitelně těžkou vztahovou krizi (nemám to ještě dokoukané), ale strašně mi to vrtá hlavou...

Já to beru jako vcelku srozumitelný - je to otázka vteřinového (spíše pudového) rozhodnutí, žena pudově skočí k dětem a muž holt zdrhnul, ale přemýšlím, jestli by to tak udělal každý muž, nebo jestli je to projev nelásky ve vztahu (život spolu spíše ze zvyku), nebo jestli je to tak holt fakt pudově daný a s tím konkrétním vztahem to nesouvisí...

Já si občas ty katastrofické situace přehrávám v hlavě, třeba když jsme v letadle, kdyby bylo nouzové přistání, že bych vzala dítě, strčila ho mužovi do náruče a zařvala na něj, ať s ním zdrhá ven a na všechno ostatní kašle - myslím, že takový přímý "příkaz" by ten chlap byl schopnej splnit. Osobně jsem teda přesvědčená, že náš táta by nás chtěl zachraňovat, ale právě aby nechtěl zbytečně se zdržovat se mnou...

Ona - ta hlavní hrdinka - je zatím v těžké depresi z toho, on to samozřejmě naprosto bagatelizuje...