U manžela jsem si téměř jistá, že by začal a panikařit. Naštěstí nemáme žádnou zkušenost z krize, ale stačí banality. Zjistili jsme, že mimino má okolo prstíků vlas a prsty má naběhlé a fialové. Začne zmateně pobíhat a hledat kalhoty, boty a klíče od auta. V tom se vrátily domů starší děti. Místo, aby jim v klidu řekl, že mají najít klíče, telefon, doklady a sednout si do auta, tak na ně vyhrknul "S. je zraněná, rychle klíč, honem, dělejte". Tím je zpanikařil taky a ty klíče v misce na klíče nanašli ani jeden. Stejně tak to probíhalo, když si syn rozseknul čelo. Dva stehy, ale panika velká. Horší situace si raději nepředestavuju.

Já naopak reaguju věcně a chladnokrevně a pak mě mají za necitu. Těžko říct, co je horší.