My jsme s mužem celkem dobrý tým. Nevím, jak by manžel zareagoval v takové situaci (vezmu ho do Alp v době lavinového nebezpečí a zjistím), ale celkem se doplňujeme v tom zásadním. V akutním ohrožení funguju na autopilota, což se i vzhledem k synově dg hodí - volám záchranku, popíšu stav, dokážu uklidnit okolí, reagovat s klidnou hlavou. Ale v každodenním životě je to se mnou horší, špatně snáším dlouhodobý stres nebo nějakou nepohodu, dokážu se úplně rozložit. A na to je zase bezva můj manžel. Ten je dlouhodobě stabilní. Od ničeho neutíká. Nutné věci se naučí a funguje i pod tlakem. Být jako já, jsme už rozvedeni.