Jak bychom zareagovali, netuším.
Dvakrát už ale mám vyzkoušeno, že v opravdu kritické situaci klidná nezůstávám. Jednou šlo o život synovi, byl po velmi těžké operaci a na JIP přestal dýchat, jakmile jsem slyšela pípání všech těch přístrojů, zvládla jsem akorát ječet, aby ho dr zachránili. Naštěstí vše dobře dopadlo.

Ale když jsem před čtyřmi lety byla svědkem dopravní nehody, sražení mladé paní autem, vystřelila jsem ze svého auta, to nechala nastartované s klíči uvnitř, popadla jsem akorát mobil a volala 112, zapamatovala si spz ujíždějícího auta, potom jsem ale doopravdy viděla tu slečnu v bezvědomí s očividně polámanými kostmi a totálně jsem zpanikařila. Naštěstí se rychle seběhli lidé okolo a první pomoc jí poskytli. Styděla jsem se dlouho sama před sebou.