Já funguje v kritických chvílích docela dobře, i když ne 100%, manžel to má myslím obdobné. Člověk ve stresu může udělat neefektivní věc, prostě vždycky nevymyslíme a neuděláme to nejlepší, ale nepropadáme vyloženě panice nebo hysterii a jednáme. Pamatuji se, jak jsem jednou myslela, že máme na chalupě, kde jsem byla sama s dětmi zloděje, že je se mnou a dětmi v místnosti (byla jsem si tím jistá, probudili mě ze spánku zvuky, jako že tam někdo je a že o nás ví), krve by se ve mne nedořezal, začala jsem mluvit ve tmě jako na manžela, který tam nebyl, ať se vzbudí... a přemýšlela přitom, zda mám skákat z okna a nechat tam děti a běžet pro pomoc, nebo neskákat, že to třeba nebude vrah, a nebudu s možná zlámanou nohou pod oknem.. no nebyl to ani zloděj, ani vrah a zjistila jsem to naštěstí, dřív než jsem skočila z toho okna