Kohokoliv bych nedohodila ani náhodou.

Vnímám to tak, že ten, komu "dohazuji", se spoléhá na můj úsudek, a pokud se dotyčný neosvědčí, padá to tak trochu i na moji hlavu.

Jednou jsem dohodila známému místo (tj. věděla jsem, že někoho hledají, a zprostředkovala jsem kontakt a řekla jsem, že ho považuji za spolehlivého člověka, což jsem skutečně považovala). Neosvědčil se, ne proto, že by nebyl spolehlivý, ale ta práce mu nesedla. a i když jsem v tom byla nevinně, tak příjemné mi to úplně nebylo (i vůči tomu zaměstnavateli, který nestíhal a čekal, že ten známý mu vytrhne trn z paty, kdežto pak to bylo naopak).