Já žila na malomestě a odstěhovala se na samotu za vesnicí. Jedinej, kdo ruší moje kruhy je datel v 6.40. Nikdy jsem nelitovala.
Lze odvyknout od "doběhnu si pro rohlíky vedle do samosky, na pohotovost dojdu těch 200 m pěšky, do kina to mám 5 min,můžu kdykoliv pít = nejsem autem, jakmile zabouchnu dveře od bytu,jsem ve veřejném prostoru".
Ale lze i snadno přivyknout "tady je úplný ticho celou noc, na mé zahradě mě nikdo nevidí, můj osobní prostor sahá tak daaaaleko, kdo nenakoupi, musí kreativně tvořit z mrazáku,..."