my byli nuceni bydlet prvních 17 let na polosamotě a vychovat zde 2 děti,ale jen jednou jedinkrát mi chybělo vajíčko,když jsem se vrátila z porodnice,tak jsem si ho šla velmi nerada "vyškemrat" k sousedům,se kterýma jsme e jinak normálně bavili a byli to vlastně vrstevníci,ale mě prostě neužije na tento typ kamarádičkování-furt někomu druhému lézt domu a půjčovat si cosi.
Když mi náhodou něco pochybělo,tak se vzalo auto,a jelo se to do obchodu koupit.Ale to bylo i tak vyjímečně,nákup se vždy dělal dle seznamu.