Bouřko, víš co je ale u podobných dětí průšvih? Že právě i ta jedna výjimka za mimořádných okolností se jim vryje dost dobře do paměti a pak prostě pořád zkoušejí, jestli to nějak nepůjde...my jsme s tímhle bojovali taky...stačilo v čemkoli jednou odbočit z dohodnutých pravidel, i když to bylo za nějakých mimořádných okolností a trvalo nám třeba řadu měsíců, než to pravidlo zase vzal za své...v tomhle mají paměť jako slon a hned to dokážou využít... Můj manžel tohle dlouho nedokázal pochopit a přijmout, že prostě i když jemu připadá, že pro jednou se nic nestane, tak já jsem z toho pak měla pakárnu řadu týdnů, protože se toho se mnou dožadoval taky...a mohla jsem donekonečna vysvětlovat, že to bylo mimořádně, protože....prostě když to jednou šlo, tak to přece musí jít i jindy, ne? A pořád to zkoušel a pořád byly scény...