Když jsem bylo dítě, zbožňovala jsem dinosaury. Měli jsme totiž doma dvě knížky o dinosaurech s ilustracemi Buriana¨a děsně se mi to líbilo.

To bylo ovšem v dobách dávno před Jurským parkem a já s touhle zálibou byla velmi výjimečná, snad ještě víc než tvůj syn s těmi brouky. Pokaždé, když šla v tv CEsta do pravěku, nenechala jsem si ji ujít, ač už jsem byla dost velká. Ale byl to holt jediný film o dinosaurech. A že by mohly být nějaké hračky nebo trička s dinosaury, to nikoho nenapadlo. A nemám na mysli jen ČSSR, tohle fakt nebyla věc "socialismu", to nezajímalo nikde nikoho s výjimkou pár nadšenců, jako jsem byla já.

No a pak přišel Spielberg a Jurský park a dinosauři začali na člověka vyskakovat, kam se podíval a mě to hrozně otravovalo, protože JÁ přece jejich kouzlo znala už dávno a teď se najednou všichni začali tvářit, jak je to zajímavý, protože objevili Ameriku.