Mám stejnou maminku. Jen v tom citovém vydírání se točíme už mnoho let. Podle mé zkušenosti je jediná šance jí nastavit hranice - dát rozpis, kdy přijde (na tom se domluvte spolu dopředu, aby opět něco nezazdil), vše ostatní odpinknout s tím, že se prvně musí poradit s tebou.
Dál říct, že pokud si bude pláčem vynucovat věci, ať už přímo nebo přes příbuzné, tak že manžel hned odejde a v dalším týdnu nedorazí. Veškeré telefony od matky by mohl přesměrovat v tom týdnu na tebe (pokud to ustojíš), abyste měli jistotu, že se mámě nestalo nic vážného.
Poku si bude stát na svém, maminka si zvykne, stejně jako si zvykla na bratra.

Co se týká příbuzných - patrně ji aspoň trochu znají, ví, že je taková. A v klidu vysvětlit, jaká je situace doopravdy. Časem to přijmou, já se toho taky hodně bála, ale těmi telefonáty se máma právě před všemi odkopala, takže teď už je to naopak - občas mi nevolají,nebo volají, co jim řekla a uklidňují oni mě.

Je to ale celé o tom, že manžel musí chtít se s tím poprat.