No, tak to, že dítě nesní ovocné knedlíky, se kterými se babička s láskou patlala, a pak bude celé odpoledne až do večera protivné, protože nešlo spát, je z hlediska vesmíru drobná banalita, ale z hlediska babičky, která si chce s vnoučetem užít, je to škoda, obzvlášť, pokud se tomu dalo snadno předejít, babičce by nijak nevadilo udělat kuře a dát dítě na hodinku spát, ale NEVĚDĚLA.

Není to chránění před životem, sorry, prostě v tom věku dítě nemá tu předvídavost, aby si to s babičkou domluvilo samo, ve věku tří let mu v zásadě organizují život dospělí.

Jinak babičky mých dětí byly každá jiná. Jedna (vlastně moje teta), se prostě ptala a pak se ráda držela hrubých pokynů typu "chodí spát zhruba tehdy a tehdy, hovězí nejí a po jahodách se osype". Nedávala jsem jí to písemně, protože si některé věci psala sama (u zakladatelky, pokud jsem pochopila, to takto ústně nejde kvůli tomu, že babička špatně slyší a tudíž netelefonuje). Druhá babička se přeptala a jela si podle svého a té jsem říkala jen, kdy děti berou léky. No a tahle jinak úžasná babička párkrát zažila komplikace, které si opravdu mohla prostým dotazem ušetřit, a byly to docela nepříjemné situace, nikoliv drobné rozladění dítěte. Nijak ohrožuící, ale bylo jí pak líto, že se nezeptala