Na mě byla matka taky sem tam drsná a když je v současnosti nespokojená až naštvaná moje manželka (a to je dost často), tak to taky beru osobně a stahuju se do mlčení (stonewalling), což je forma obrany.

Jako ideál vidím naučit se nespokojenci empaticky naslouchat, jenže k tomu musí být člověk nejdřív sám "ve formě". Třeba díky sledování vlastního dechu nebo zaměření se na potřeby svoje a/nebo nespokojence.
Ale chce to trénink.

A hlavně mi přijde důležité mít se rád, i když spoustu situací (zatím) nezvládám a třeba ani nikdy nezvládnu. Čili sebepřijetí.