A co dcerku spíš navést, aby si na to přišla sama?
Jak na ni mluva kamarádky působí, co se jí líbí na tom, že takhle mluví, co se jí celkově na kamarádce líbí a jak to kamarádství vnímá...atp. Jak se v tom vztahu cítí - tedy přiměřenými slovy, výrazy.
Možná že to vnímá úplně jinak, možná že se člověk dozví leccos o svém dítěti a třeba jeho pohledu na sebe...a na nějakou hierarchii, o vnímání sebehodnoty a možná i sám o sobě.
Podle me je to lepší, než pouhé konstatování...lepší je vždycky, když si na určité věci člověk přijde sám...a dítě má tu výhodu, že za ním (většinou) stojí rodič, o kterého se může opřít, který ho může povzbudit, podpořit, usměrnit...dát mu sílu.
Pokud jen tuhle kamarádku "opustí" a nepochopí určité věci, má velkou pravděpodobnost, že narazí na někoho velmi podobného. Lepší je pochopit mechanismy... - teda podle mne.